Již třetí ročník soustředění naší mládeže proběhl na hřišti Čechie od středy 23.8. do soboty 26.8.! Opět jsme překonali loňský počet účastníků a to to chvílemi vypadalo, že překonáme počet 40 dětí. Nakonec se zúčastnilo 35 dětí. V pondělí po 16. Hodině přicházejí první nedočkavci, o několik minut později je již plné hřiště. Probíhá evidence, rozřazení do skupin. Poprvé nám vzniklo 5 barevných týmů, modráci a největší kabrňáci, převážně ročník 2012, který vydržel celé soustředění a to některým nebylo ještě ani 5let! Následovala dvě mužstva mladší přípravky, žlutí a oranžoví, starší přípravka se oblékla do bílého trikotu a na mladší žáky zbyla krásná růžová barva! Jak chválíme tým modrých, tak stejně tak platí pochvala pro žluté, oranžové a bílé. Tým růžových má v určitých věcech nedostatky, trenéři postrádali větší chuť u některých jedinců, ale to už tak v tomto věku asi bývá…
Středeční trénink byl ve znamení zahřívání, zkoušení a na hřišti byla rozeseta známá cvičení, abychom děti nezatěžovali hned na úvod novými věcmi. Jak tomu bývá, v dětech je spousty energie, počasí nám přeje a tak si všichni užíváme první setkání s míčem po prázdninách. Kopačky oprášeny, dovednosti jsme nezapomněli a tak jsme se v půl sedmé rozloučili, ve čtvrtek sraz v 8:00 na hřišti…
Ve čtvrtek jsme museli řešit hned několik nepříjemností, hned ráno odpadl trenér Vráťa Procházka kvůli nevolnostem, zastoupil ho Jirka Vébr, který se celý den věnoval „modrákům“! Ještě před tím však stihl protáhnout kostry mladších žáků, kteří určitě ocenili krásný 3km výběh kolem Tuklat! Den pokračoval, ale po obědě, který jsme zvládli vcelku rychle, další nepříjemnosti. O „poledním“ klidu, který téměř všichni využili k hraní na hřišti, došlo k nechtěné srážce a první tržná rána byla na světě, Patrik to zvládnul dobře, s vizáží boxera po 10kolech byl ošetřen, opláchnuto a čekalo se na maminku. Malou ránu spravil jeden steh a jakési lepidlo. Jen co se nám podařilo ošetřit jednoho, druhý, blbou náhodou a smůlou, přišel k dalšímu zranění. Honza si rozříznul u kolena nohu a další tržná rána byla na světě. Opět, voda, vyčištění, zavázaní a odjezd domů s Patrikem. Naštěstí ani jedno zranění nebylo vážné. Jen je škoda, že tak přišli o zbytek soustředění, každopádně oba dva byli tvrďáci a zvládli to skoro lépe než trenéři, pro které byl čtvrteční den z těch náročnějších… :-)
Páteční den už probíhal v poklidu, jednak už nebylo tolik energie a také o poledním klidu byl nastolen opravdový polední klid. I počasí bylo náročné, sluníčko pralo a teploty šplhaly nahoru. Program byl klasický, na hřišti jsme postavili různá cvičení a jednotlivé týmy se točily na stanovištích. Během dne proběhl zápas mladších žáků s trenéry o 10 kopečků ( nejedná se o zmrzlinové kopečky, ale výběhy vedle kabin :-) ) , samozřejmě s jasným výsledkem a žáci lítali sem a tam! Před výběhem do lesa proběhla ještě jedna hecovačka a to přetahování lanem, opět měli trenéři navrch, i když už to nebylo tak jednoznačné… V 17 hodin jsme ukončili den a šlo se odpočívat na poslední sobotní tréninky.
V sobotu už jsme se sešli později, až v 9 hodin a na programu byli pouze fotbálky, samozřejmě výběh nemohl chybět. Modráků se ujal Vláďa Procházka, zbytek hrál nebo poklízel po soustředění. Sobotní den proběhl v poklidu, při fotbalu se nikdo nezranil a tak jsme mohli v 11 hodin zasednout a očekávat přívoz pizz, to se stalo v půl 12 za velikého aplausu a křiku. Nadlábli jsme se, stručně jsme vyhodnotili letošní soustředění, nastínili plány podzimu a pomalu jsme se rozprchli.
Všichni trenéři děkují VŠEM dětem za vzorné chování, včasné příchody a doufáme, že si to všichni moc užili! Za sebe mohu poděkovat opět celému trenérskému týmu v čele Vráťovi Procházkovi ml., Tomášovi Růžičkovi, Vladimírovi Procházkovi, Petrovi Jamborovi, Tomášovi Kunešovi a za výpomoc Jirkovi Vébrovi! Dále patří veliké díky Tomášovi Růžičkovi a jeho manželce za přípravu obědů! Také díky všem, kteří nám jakýmkoliv způsobem vypomohli! Budeme rádi, pokud jste spokojeni, když budete šířit dobré zprávy o práci s dětmi, budeme se těšit na každého nového fotbalistu, který bude mít chuť trénovat a hrát fotbal u nás v Čechii!
Takže ještě jednou Všem veliké DÍKY a zase za rok! A nebo možná i dřív, něco se trenérům v hlavě rýsuje, tak třeba něco klapne v zimě! S většinou se pak uvidíme na trénincích!
Roman Nešpor,
Čechie Tuklaty
