V sobotu dopoledne se starší žáci vydali do vzdálené Jestřábí Lhoty. Osm statečných v systému 7+1 „drželo“ krok první poločas. Ve druhé půli už nebyla síla, ani hráči na vystřídání.
TJ Sokol Jestřábí Lhota 7:0 (3:0) Čechie Tuklaty
První víkend co se termínově sešly zápasy starších a mladších žáků – jako na potvoru přišla nemoc dvou hráčů, k tomu se přidala jedna účast na dovolené a rázem jsme si v kabině řekli známou větu na okresní úrovni – sestava zní.. všichni jste v ní.
V prvním poločase si soupeř vytvořil o hodně více šancí než my. Některé proměnil, některé ne – především díky Matoušovi, který několikrát zlikvidoval samostatné nájezdy soupeře. My se snažili kombinovat po zemi, což se nám dařilo, zhruba k velkému vápnu soupeře. Tam jsme vždy narazili na dobře rostlé hráče soupeře ročníku 2007 a šancí na vstřelení gólu moc nebylo. Poločas skončil poměrem 3:0 pro domácí, ale já byl vzhledem ke vzniklým okolnostem s výkonem týmu relativně spokojen. Za první poločas musím vyzdvihnout především Evičku Matthey, která se neustále nabízela, chtěla míč. Takový přístup bych chtěl vidět u všech.
O poločase byla na všech vidět znatelná únava, 35 minut bez střídání byl pro některé očistec, ale všechno zlé je k něčemu dobré.. odehrát celý zápas bez střídání – to hráče posune víc než 1 trénink.
V druhém poločase soupeř přidal další góly, vstřelený počet se zastavil na čísle sedm. My si bohužel žádný „zářez“ nepřipsali, ale za zápas jsme si určitě jeden gól vstřelit zasloužili.
Oproti prvnímu zápasu v Liblicích, alespoň z mého pohledu, bylo vidět určité zlepšení. Nicméně stále budeme muset hodně pracovat na trénincích, abychom v zápasech nebyli otloukánci. Co se mi v našich zápasech nelíbilo a stále to přetrvává, je u některých mentalita typu – oni nás faulovali, ten rozhodčí to nepískal, bolí mě tohle, bolí mě tamto – ale nikdy nevidím a neslyším hledání chyb u sebe samých. Opravdu se snažím na kluky a slečnu apelovat, ať se nejdřív kouknou na chyby u sebe, pak až na ostatní. Míjí se to účinkem, proto prosba pro rodiče – zkuste jim i doma říct, že takhle to v životě nefunguje. Na závěr všem klukům a slečně děkuju za náročný odehraný zápas bez střídání. Rodičům děkuju za vzájemnou výpomoc ohledně dopravy do místa utkání – 50 km není zrovna kousek a takových výletů nás bude čekat víc.
Michal Pytloun
